|
|
Raci v měnících se biotických a abiotických podmínkách
VESELÝ, Lukáš
Abiotické a biotické faktory přímo či nepřímo ovlivňují fyziologii, chování ekologii a distribuci organismů. Tato práce poskytuje unikátní výsledky ve smyslu schopnosti raků odolávat či se adaptovat na dané abiotické a biotické podmínky prostředí. Úspěšné přezimování je klíčový faktor usnadňující uchycení a šíření nepůvodních druhů. Naše výsledky poskytují důkaz o značné odolnosti vůči nízké teplotě u třech ze čtyř teplomilných nepůvodních druhů raků testovaných v našem experimentu. Rak červený společně s australským rakem Cherax destructor vykazovali vysokou míru přežití v experimentálních podmínkách, stejně jako schopnost konzumovat potravu i v nejchladnější fázi experimentu. Ačkoliv rak mramorovaný trpěl vysokou mortalitou v průběhu experimentu, jeden jedinec přežil. Rak C. quadricarinatus nebude v nejbližší budoucnosti představovat riziko pro temperátní zónu Evropy. Sucho je významný faktor pro sladkovodní organismy, determinující jejich úspěšné přežití v ekosystému. Jednou ze strategií jak sucho přežít je zvýšená odolnost proti vysychání a schopnost norovat. V tomto experimentu jsme porovnávali schopnosti přežít a norovat v písčito-jílovém substrátu u třech původních a pěti nepůvodních druhů raků, vystavených týdennímu simulovanému suchu. Přežití u nepůvodních druhů bylo vyšší (u raka červeného a C. destructor dokonce absolutní) ve srovnání s původními druhy. Rak červený a mramorovaný tvořili větší a hlubší nory než C. destructor a rak pruhovaný. Tři původní druhy (rak říční, rak bahenní a rak kamenáč) charakterizovala vysoká mortalita. Původní druhy a rak signální neprokázali schopnost tvořit vertikální nory. Rak mramorovaný je úspěšný invazivní druh, schopný kolonizovat nové ekosystémy. Tento druh se úspěšně usadil na Ukrajině a je hojně obchodovaný akvaristický druh ve východní Evropě. Jeho rozšíření by mohlo představovat riziko pro původní druhy raků, kteří jsou také schopni obývat slanovodní ekosystémy Černého, Azovského a Kaspického moře. Provedli jsme první studii zabývající se tolerancí raka mramorovaného vůči zvýšené salinitě vody. Rak mramorovaný pravděpodobně není schopen kolonizovat ekosystémy se zvýšenou salinitou díky jeho nízkému přežívání, růstu a neschopnosti se rozmnožit ve slané vodě. Nicméně je schopen vydržet i největší testovanou salinitu po značnou dobu, což otevírá možnost využití ekosystémů se zvýšenou salinitou jako biokoridoru pro šíření do okolních sladkovodních ekosystémů. Také jeho krátká generační možná povede k jeho budoucím rychlým lokální adaptaci na podmínky se zvýšenou salinitou. Rak C. destructor je schopný přečkat simulované zimní podmínky střední Evropy což, otevírá zásadní otázku, schopnosti založit populaci v tomto regionu. Pokud by se tak mělo stát, musel by si C. destructor poradit s račím morem Aphanomyces astaci, konkrétně s kmeny A, B a E. Račí mor je patrně nejhorší račí nemoc postihující druhy raků nepocházející ze Severní Ameriky. Ve srovnání s rakem říčním naše studie odhalila schopnost druhu C. destructor přežít (kmen A) nebo zpomalit působení (kmeny B a E) račího moru. Toto zjištění společně zdůrazňují jeho vysoký potenciál k založení populací v temperátní zóně Evropy. Cherax destructor by tak mohl jako chronický přenašeč přispět k dalšímu šíření račího moru. V současné době čelí organismy vícenásobnému vlivu globálních hybatelů ovlivňujících sílu spojení mezi jednotlivými skupinami v potravním řetězci. Naše poslední studie odhalila, že identita predátora, hustota kořisti a teplota ovlivňují sílu jak trofických tak i netrofických interakcí v ekosystému. Efekt hustoty kořisti byl vždy nezávislý na teplotě i na identitě predátora u obou typů interakcí. Naopak síla odezvy u trofických i netrofických interakcí silně závisela na identitě predátora a teplotě. Na základě současných studií postrádáme dostatek důkazů pro podporu obecného mechanismu podtrhující závislost síly interakce na vlastnostech organismů a podmínkách prostředí. Proto další studie jsou nezbytné.
|
|
|
Vplyv prostredia a hospodárenia na prezimovanie pavúkov v ulitách suchozemských mäkkýšov
Štempáková, Kristína
Práce byla zaměřena na zhodnocení dopadu environmentálních charakteristik lokality a ulit na přezimování pavouků v ulitách suchozemských měkkýšů. Sběr ulit proběhl v zimním období v roce 2015 a na přelomu let 2015/2016 na jedenácti antropogenně podmíněných a postindustriálních stanovištích. Zdokumentováno bylo 889 ulit (C. vindobonensis, X. obvia), z nichž bylo získáno 146 pavouků s největším zastoupením zájmových druhů - P. tripunctatus, P. nigrociliatus a S. penicillatus. Pozitivní výsledky, v rámci environmentálních charakteristik, přinesla přítomnost nízké a řídké vegetace, přítomnost obnažené půdy a kamenitého substrátu. Zaboření ulity působilo v tomto případě negativně. Jiné sledované ukazatele týkající se ulity, jakož i management, nebyly stanoveny za určující faktory pro výběr ulity k přezimování.
|
|
| |
|
|
Vliv podmínek prostředí na pěstování Stévie sladké (Stevia rebaudiana Bertoni)
HAVLOVÁ, Martina
Stévie sladká neboli Stevia rebaudiana Bertoni jsou dva z mnoha názvů pro subtropickou rostlinu se sladivostí až 300x vyšší, než je sladivost sacharózy. Stévie je rostlina s velice zajímavým, ale doposud velmi málo využitým potenciálem. Oblast jejího použití, zpracování, pěstování a možnosti přezimování je poměrně málo probádaná, a právě proto jsem se rozhodla zpracovat téma týkající se vlivu podmínek prostředí na pěstování Stévie sladké. V textu diplomové práce bylo čerpáno z odborných dostupných publikací a internetových zdrojů. První část práce tvoří stručný přehled celé problematiky související s tématem Stévie sladké. Ve druhé části jsou uvedeny cíle práce, hypotézy a metodika prováděného výzkumu, která již zahrnuje i poznatky z průběhu pěstování rostliny a v neposlední řadě vyhodnocení výsledků pokusu. Cílem práce bylo rozšíření poznatků z hlediska pěstování, způsobu rozmnožování a možnosti přezimování rostlin Stévie sladké. Byl založen polní a skleníkový pokus, se zaměřením na teplotní ukazatele během vegetačního období a jejich vliv na celkové množství přezimovaných rostlin. Současně bylo provedeno hodnocení výnosu suché hmoty rostlin z jednotky plochy a statistické zpracování a vyhodnocení výsledků z pokusu. Dále bylo provedeno stanovení klíčivosti semen Stévie sladké v laboratorních podmínkách. Výsledky výzkumu ukázaly, že pro pěstování jsou vhodnější rostliny získané vegetativně, vzhledem k vyšším výnosům suché hmoty ve skleníkových i polních podmínkách. Jedinými škůdci, které napadaly stévii byly molice objevující se pouze ve skleníkových podmínkách. V rámci pokusu byly vytvořeny rozdílné podmínky pro přezimování rostlin Stévie sladké, a i přes různý materiál a vrstvu zateplení, rostliny v nevytápěných prostorách nepřezimovaly. Naopak ve vytápěných skleníkových prostorách přezimovala většina rostlin. Klíčivost semen stévie byla nízká a potvrzuje tedy majoritní názor autorů. Výnosy suché hmoty taktéž odpovídaly výnosům zmiňovaných v odborné literatuře.
|
|
|
Hibernace larev žab: výskyt, příčiny a důsledky
NOWAK, Rudolf
Tato bakalářská práce pojednává o hibernaci obojživelníků a konkretizuje její průběh v jednotlivých larválních stádiích. Popisuje faktory, které hibernaci podmiňují a důvody, které ji způsobují. U živočichů obecně platí, že těmi hlavními, které mají na hibernaci značný vliv, jsou teplota a nedostatek potravy, díky nimž jsou živočichové nuceni zpomalit svůj metabolismus a přežít jen ze svých zásobních látek. Před zamrznutím se v teplotách pod bodem mrazu obojživelníci "brání" koncentrováním kryogenních sloučenin, krystalizací vody v extracelulárních prostorech a zachováním kapalné cytoplazmy uvnitř buněk. Hibernace pulců je závislá na délce sezóny, která se zkracuje s rostoucí nadmořskou výškou a zeměpisnou šířkou, společně s klesající teplotou. Je to částečně kvůli hormonům štítné žlázy, které řídí metamorfózu, neboť štítná žláza zpomaluje svou funkci s klesající teplotou. Dalším podmětem pro hibernaci pulců je nedostatek potravy, bez které nemá možnost růst a vyvíjet se. Přezimování pulců rozdělujeme na obligátní a fakultativní. Metamorfóza po hibernaci přináší ve vhodném prostředí nižší riziko mortality během zimy a zajistí větší velikost jedince v následujícím roce.
|
|
|
Porovnání přežití, růstu a celkové efektivity chovu u juvenilních ryb amura bílého (Ctenopharyngodon idella) v průběhu přezimování v rybnících a RAS.
PECHER, Petr
Cílem práce bylo porovnat a vyhodnotit růst a přežití juvenilního amura bílého (Ctenopharyngodon idella) v RAS a rybnících během přezimování. Juvenilní amuři byli chováni v pěti nádržích a třech rybnících během roku 2013 a 2014. V RAS byly ryby krmeny peletovým krmivem a chováni při konstantní teplotě. V rybnících byly ryby ovlivňovány environmentálními faktory a odkázány pouze na přirozenou potravu. Hodnota přežití ryb v RAS byla prokazatelně vyšší 97,79 ? 0,52 % v porovnání s hodnotou přežití v rybnících 10,94 % 11,42 %. Další ukazatele jako hmotnost, specifická rychlost růstu (SGR) a Fultonův koeficient (FK) vykazovaly v RAS prokazatelně vyšší hodnoty oproti rybám chovaných v rybnících. Z výsledků je patrné, že odchov juvenilních amurů bílých je efektivnější v RAS než v rybnících v průběhu přezimování.
|
|
|
Bezstavovce prezimujúce v ulitách suchozemských mäkkýšov v širšom okolí Vranova nad Topľou (Slovensko)
Štempáková, Kristína
Hlavním účelem této práce bylo zaměřit se na přezimování pavouků v šnečích ulitách lokality města Vranov nad Topľou. Sběr ulit proběhl v zimních obdobích na přelomu let 2012/2013 a 2013/2014. Pro zjištění přezimujících druhů, byly ulity uložené v místnosti s pokojovou teplotou. Vylézající druhy byli odchyceni, uloženy ve zkumavkách a následně determinovány. Z 1085 nasbíraných ulit (Xerolenta, Cepaea, Helix) bylo odchycených 116 pavouků, tj. zhruba 11% ulit bylo osídlených. Ulity tak představují významný zdroj úkrytu, jako také způsob jak přezimovat, přičemž častokrát jsou osidlovány právě vzácnymi nebo ohroženými druhy.
|
|
| |
|
| |
|
|
Chladová odolnost hladinatky Velia caprai: vliv aklimace a věkové třídy na bod podchlazení
NOVOTNÁ, Iveta
Chladová odolnost se v poslední době stává stále běžnějším tématem ve vědeckých článcích. Pokud se zaměříme na řád Heteroptera, najdeme mnoho studií zabývajících se chladovou odolností či bodem podchlazení (SCP) a faktory, které je ovlivňují. Všeobecné pravidlo je, že aklimace v nízkých teplotách zvyšuje chladovou odolnost. Proto hlavním cílem této práce bylo zjistit, zda aklimace také zvyšuje chladovou odolnost hladinatky Velia caprai Tamanini, 1947 (Veliidae) se záměrem změřit SCP hladinatek z různých aklimačních teplot a při různé délce expozice. Pro vysokou mortalitu (z celkového počtu cca 1300 jedinců zůstalo naživu cca 284) a technické potíže při měření SCP (změřeno jen 36 jedinců) bylo nutno modifikovat původní plány a testovat tak vliv aklimace (po dobu jednoho měsíce vs. jednoho týdne) a rozdílných teplot (0°C, 5°C, 10°C) na bod podchlazení V. caprai. Užiti přitom byli jedinci odchyceni v průběhu r. 2010 a jedinci sbíraní v březnu 2011. Výsledky této práce nepotvrzují pravidlo, že aklimace při nízké teplotě zvyšuje chladovou odolnost. Hodnoty SCP jedinců aklimovaných při vyšší teplotě jsou průkazně nižší, než hodnoty jedinců aklimovaných při nízkých teplotách. Jedinci přezimující poprvé mají pravděpodobně vyšší chladovou odolnost, než jedinci přezimující podruhé. Příčina těchto výsledků je pravděpodobně fakt, že hladinatka V. caprai nevstupuje na podzim do diapauzy a přezimuje v kviescenci.
|
host ::
RSS.